Náš chrup jako takový čelí spoustě a spoustě nástrah. Tu jej napadnou bakterie, které se jej snaží zničit, tu ostrá kůstka zabodne se pod dáseň, či nějaký tvrdý předmět se vloudí do rýže, neb jiné pochutiny. A neštěstí je hotovo. Ono je jedno co se přihodí, prostě to začne bolet, a to tak, že i mužové silní a stateční skuhrají jako staré báby. Tito pak berou do ruky jakékoli kleště, neb dláto a jmou se v ústech provádět úklid. Nezřídka to končívá dalším zraněním a většinou ještě horším.
Lidé obyčejní, ti vyhledají pohotovost, pokud tedy vůbec někde poblíž je a statečně tam usednou na židli v čekárně. Polovina vydrží až do zákroku, druhá bázlivě prchá. Jen někteří se kryjí a maskují různými předměty, aby nebyli odhaleni, ale pak si uvědomí, že sem přišli dobrovolně a rádi padnou „zubolékaři“, neb sestře do náručí.

Nuže takto vypadá situace, pokud se něco semele a hrozí nám nebezpečí problémů.
Zubař Mělník by nám o tom jistě mohl povyprávět spoustu veselých historek. Tedy, ehm, veselých pro něj, pro postiženého asi sotva. A jistě by tento člověk zubů znalý také připojil větu o tom, že se sluší a patří navštěvovat dentistu pravidelně, a ne toliko jednou za dvanácte let, nebo až se něco stane.

Je nutno vzít jeho slova vážně? Hm, hloupá otázka, samozřejmě že ANO!! Jeho návštěvou totiž eliminujeme právě práci zvýše zmíněných bakterií. Tedy, on je pan zubař jaksi nevyhubí jednu po druhé, ale jejich práci zničí, rozbije, rozvrtá a hned na postižené místo vpraví jiný materiál, aby si jako ty mrchy nefoukaly, že konečně budou mít ten zub zničený. A vy k jeho (zubařově) úsilí přispíváte právě pravidelnou péčí, a pravidelnými návštěvami. Protože ať „červozubi“ (něco jako červotoči) pracují skrytě a v utajení, on pan dentista jejich práci objeví a a mají se na co těšit. Potvory.
Nuže ani vy neváhejte a ihned si zavolejte zubaře z Mělníka, aby i on mohl překontrolovat stav vašeho chrupu a případné škody na něm odstranit.